Poslední noc Light (Seme)/L (Uke)
~Před týdnem ~
Light seděl za svým stolem a ‚pracoval‘ na případu Kira v Ryuuzakiho apartmánu. Podíval se na detektiva, který, soudě od pohledu, vyplňoval standartní formuláře týkající se případu. Pracoval tedy dál na třídění důkazů pro chycení Kiry. Když práci dokončil, bylo už šest večer a po rozhlédnutí s překvapením zjistil, že L není v místnosti. Chvilku poslouchal, tak k němu za nedlouho dolehly zvuky v prostoru kuchyně. Podezřívavě vešel do místnosti, aby uviděl L, servírujícího jídlo na stůl.
„Ryuuzaki, začíná být dost pozdě. Jsem na odchodu.“, řekl Light, stále nedůvěřivý k Ryuuzakiho činnosti. L vzhlédl k Lightovi s reakcí, kterou neuměl pojmenovat. „Lighte, zůstaneš, prosím, dnes se mnou? Nechci tu být přes noc sám…“, řekl se smutným pohledem, který umocňovala velikost jeho onyxových očí a spád havraních, neposlušných vlasů. Light v tu chvíli téměř zmateně vydechl.
Stále věděl, že je Kira a tak musí očekávat od L různé testy, aby se to dokázalo. Tak či onak, nebyl někým, kdo nepřijme výzvu. Kdyby vsadil na správné koně, možná by se i dozvěděl Ryuuzakiho pravé jméno a pak by vše skončilo.
„Jistě, není problém. Nestalo se něco? Připadá mi, že nejsi zrovna ve své kůži…“, řekl Light klidně.
„Ne, vše je v pořádku.“, řekl L, věnujíc Lightovi velice smutný úsměv. Věděl, že hnědovlásek právě přemýšlí, jak využít tuto příležitost a zabít ho. Žil s ním, když byli připoutání želízky a dokázal velmi přesně sledovat jeho myšlenkové pochody, když hráli tuhle hru. Pokračoval v chystání jídla. Některá byla Lightova nejoblíbenější. Byl tam i Ryuuzakiho oblíbený koláč a dvě sklenky šampaňského.
„Prosím, Lighte, posaď se.“, vybídl, hledíc za ně kamsi na hodiny. Šest patnáct – přesně včas. Light se posadil, nespouštěje oči z L, snažíc se přečíst každou jeho myšlenku. Něco bylo špatně. Hodně, hodně špatně. Přistoupil by mu na tu hru pro teď, a pokud by šel za své zločiny dolů, vezme L s sebou. Sledoval ho, jak plnil oba talíře předtím, než se sám posadil a pustil se do svého.
Detektiv se zdál být uzavřenější a víc pohlcen do sebe, než obvykle. Má L nějaké špatné zprávy, tykající se případu, a snaží se mu navodit falešný dojem bezpečí předtím, než ho nechá zatknout? Po pozorování L a ujištění se, že jídlo není otrávené, se pustil do své porce. Bylo to jeho nejoblíbenější, ale nepamatoval si, že by to kdy černovláskovi říkal.
Detektiv ho zkoumal opravdu důkladně, když se snažil dokázat jeho ‚Kirovství‘. Hodiny tikaly a L se na ně potajmu vždy jednou za čas podíval. Light si toho jednou všiml, ale L mu na to řekl, že je příliš zvědavý. Light byl od přírody podezíravý, přemýšlel, zda každou chvíli nevtrhne dovnitř policejní tým, aby ho zatkli. Většinu času, který večeře zabírala, bylo ticho. Před dezertem se pustili do nezávazné debaty o všem možném, často zdaleka se vyhýbajícím romantice.
„Kdy máš narozeniny, Lighte?“, zeptal se L, snažíc se o konverzaci, přestože již věděl odpověď. „Za pár dní. Odpovídám, i když vím, že jsi odpověď již znal. Proč se ptáš na nesmyslné otázky?“, Light si ukrojil další kousek vynikajícího dezertu.
„Jen se snažím o konverzaci, Lighte. Co bys dělal, pokud bys někoho miloval, ale věděl bys, že ho nikdy nebudeš moci učinit šťastným?“, zeptal se na rovinu, až měl Light co dělat udržet včely v úlu. Light hodil po L zvláštním pohledem. „Udělal bych cokoliv, abych tu osobu učinil šťastnou. Abych jí dokázal, jak ji miluju.“, odpověděl, stále v nejistotě, proč taková otázka vůbec padla.
„Cokoliv? Včetně toho, co nemůžeš vzít zpátky?“, zjišťoval L, zatímco dojídal svůj dezert. Teď měl Light obavu a nevěděl z čeho. „To…to nejde říct jistě. Pokud by to té osobě něco dokázalo, řekl bych jí to, i kdybych to už nikdy nemohl zopakovat.“ Řekl. Light nikdy moc nepřemýšlel o lásce a city k jiným lidem. L jen přikývl a potajmu se znova podíval na hodinky. Bylo přesně 19:20, opět perfektní načasování. Podíval se na Lighta.
„Jdeš se mnou?“, zeptal se druhého muže. „Ano. Kam jdeme?“, vrátil mu Light otázku skepticky, nejistý, zda chce podivína následovat. Za celou dobu jejich známosti se L nechoval jako dnes. „Do mé ložnice. Byl to dlouhý den, tak bychom měli relaxovat a vykoupat se. Naše těla nejsou příliš rozdílná, tak by to nemělo být nějak zvláštní.“, řekl L, otočil se a odešel do svého pokoje. Light cítil po pár minutách nutkání jej následovat.
Detektiv už připravoval koupel, poznal podle zvuku tryskající vody. L, již polonahý, nahlédl ze dveří. „Jdeš?“ Light pomalu kývl a nemohl odtrhnout pohled od Ryuuzakiho obnažené kůže. Možná jejich těla jsou stejná, ale jejich reakce ne. Vešel do koupelny, kde si L právě vysvlékal zbytek oblečení a lezl do vody. Ta se míchala s vanilkovo-třešňovým olejem, čímž dodávala koupeli sladký nádech. Light už nechtěl snášet Ryuuzakiho oči, tak se začal svlékat. Na to si hnědovlásek přisedl k L do vany.
„Je teplota vyhovující?“, zkontroloval L a podal Lightovi jednu z žínek, aby se mohli očistit. Mýdlo vonělo stejně jako olej, L se dopředu ujistil, že budou ladit. „Je perfektní, velmi uvolňující.“, odpověděl Light. Oba se čistili, když si Light všiml, jak se L snaží dosáhnout si do středu zad. „Pomůžu.“, řekl a začal jemně hladit žínkou jeho záda. Nestaral se, když se trochu opřel o jeho ruce. Pokud to byl nějaký trik, byla to neočekávaná metoda. Nicméně něco se mu na dnešním večeru stále nezdálo.
L se náhle pohnul. „Prosím, nech mě oplatit ti laskavost.“, řekl měkce než Light kývnul a otočil k němu svá záda. Když k němu byl hnědovlásek otočená, usmál se. Tohle opravdu vypadalo na perfektní noc, pomyslel si. Jen chvíli déle. Když skončil, posunul se a potkal Lightovy karamelové oči. Myslel na něco jiného, ale věci se musely stát.
Light se podíval do detektivových očí a bez přemýšlení o tom, co dělá, se sklonil a políbil něžně černovláskovy rty. Když L pozitivně zareagoval, sladce olízl jeho spodní ret, dokud L neuvolnil cestu pro jeho jazyk. Ten vnikl dovnitř a prozkoumával každé místo, dokud se nerozdělili. L se na mladšího muže díval s, na jeho běloskvoucí pokožce výrazným, růžovým ruměncem.
„Chceš se s tím přesunout, Lighte?“, zeptal se, obdržíc následně odpověď ve formě polibku. Light kývnul a jako první vylezl z vany, omotávajíc si kolem pasu ručník. L ho napodobil. Podíval se na černovláska, něžnějším pohledem, než obvykle, přičemž vstoupil do ložnice. Dříve, než stihl promluvit, L přešel k posteli a natáhl se na ni. Na to se mladší muž zastavil a zíral na něj.
Kdyby o něm L přemýšlel jako o nepříteli, nebyla by tato pozice nejzranitelnější? Pořád byl Kirou, což znamenalo, že submisivní pozice s tím neměla co dělat. Potřeboval by Ryuuzakiho jméno, aby mohl udělat něco, o čem začínal myslet, že vlastně nechce. Trochu zatřásl hlavou, aby se těch myšlenek zbavil, na ty bylo dost času později.
„No, budeš na mě jen zírat, Lighte?“, probral ho z myšlenek, když si všiml jeho pokusů o analyzaci situace. Lighta to dokonale probralo.
„Ne.“, řekl prostě a přešel za L na postel. Odložil svůj ručník na zem, načež oba seděli, nejisti jak začít. Jejich rty se spojily v polibek jak Lightova ruka bloudila nahoru a dolů po černovláskově těle. Rozdělili se, aby chytili dech, načež Lightovy rty začaly něžně líbat detektivovo tělo, ochutnávajíc každý kousíček jeho těla. Když se znova potkal s jeho pohledem, nevěděl, jak pokračovat, ale nechtěl tohle ukázat jako svou slabinu.
Opatrně vzal do úst jeho délku a zastavil se v půlce. L vzdychl, což dodalo Lightovi odvahu pokračovat. Jeho ústa se přesunula na špičku černovláskovy erekce a on začal jazykem přejíždět jeho citlivá místa, ochutnávajíc první kapičky jeho vzrušení. Nebylo to špatné. Neochutnal by to sám od sebe, ale nebylo to tak hrozné.
Obepnul Ryuuzakiho délku a pokračoval ve své činnosti, přičemž jeho prsty náhodou narazily na láhev. Kdy se tam dostala? Přemýšlel, ale jediný, kdo ji tam mohl dát, byl L. Ten pod ním roztáhnul nohy více do šířky, než byly, dokud se poloha pro oba nezpříjemnila. Light odšrouboval víko lahve, přičemž přestal opečovávat erekci partnera. Nanesl obsah na tři prsty a zaujatě začal muže pod ním připravovat. Jeden jeho prst vklouzl do L, který zamrkal, ale podpořil ho k pokračování.
Hnědovlásek vypadal nejistě, ale navázal na předchozí činnost a přidal druhý a třetí prst, vrtíc s nimi, aby našel černovláskův sladký bod. Ve chvíli, kdy ho našel, se L slastně prohnul v zádech. L lapal po dechu, když se sklonil k Lightovi.
„Jsem připravený. Prosím, udělej mi to.“, řekl sladce zastřeným hlasem. „Prosím, posterej se o moje poprvé, Lighte.“
Light pokývnul a vysvobodil své prsty, zatímco pokrýval své mužství olejem.
„Jsi si jistý?“, ujistil se ještě, přičemž umístil špičku své erekce před černovláskův vstup a nechal jednu ruku jemně přejet přes jeho obličej. Ve chvíli kývnutí pomalu začal klouzat vpřed, dokud nebyl plně uvnitř. Bolelo to. L se ani nesnažil předstírat, že ne, ale on tu bolest chtěl. Ta chvíle byla větší, než cokoliv.
„Můžeš.“, řekl s pocitem, že bude lepší se bolesti přizpůsobit, než čekat dokud neodezní. Čas byl v tu chvíli cenný. Light se na něj usmál a začal se pohybovat dovnitř a ven detektivova úzkého vstupu. Netrvalo dlouho a ba byli plně vtáhnuti do erotického tance starého jako sám čas. Vzdechy, steny a téměř výkřiky, když Light zasáhl černovláskovu prostatu, plnily pokoj stejně jako vůně sexu.
Pohyby jejich těl klouzajících proti sobě je unášely blíž a blíž vrcholu. Zdálo se jako věčnost a stejně končila příliš brzy, když oba muži dostáhli sladkého orgasmu společně se se zdi prorážejícími výkřiky a naprosto zbořenými bariérami. Light se zhroutil na L a několik chvil před překulením se na stranu s jemným vzdechem, jak se jeho cítilo uvolněné. Po pár momentech se podíval na L.
Možná, jen možná může najít cestu mezi existencí jako Kira a udržení L ve své blízkosti. Jejich vzájemné reakce jeden na druhého předčila očekávání a upřímně se mu to líbilo. Vztah s L by pramenil čistě z citů z doby, kdy byli spoutáni k sobě. Pro jednou přemýšlel i nad něčím jiným, než jak vytvořit nový svět a eliminovat L. L v něm musel být zaujatý díky jeho chování a možná by se do černovláska zamiloval i on.
„Vypadáš úžasně.“, zašeptal Light, políbil protějšek na tvář a přitiskl ho blíž k sobě. L vypadal ale mimo dění.
„Lawliet.“, řekl měkce, ale tak, aby ho Light slyšel. Podíval se na hodiny a stočil oči k hnědovláskovi.
„Moje jméno je L Lawliet.“ Light si nebyl jistý, jak tu informaci použít. Konečně zjistil jeho jméno, ale už ho zabít nechtěl. Teď už ne.
„L, já nejsem Kira…“, řekl, načež mu protějšek věnoval zvláštní pohled.
„Ano, jsi. Věděl jsem to celou dobu, ať to připustíš, nebo ne. Nicméně, nehledě na ten fakt, jsem se do tebe zamiloval. Ano, správně, miluju tě, Lighte Yagami.“, řekl s hlubokým nádechem a vědomím, že se vše právě hroutilo.
„Ty chceš svůj perfektní svět a já ti ho nemůžu dát. Naopak jsem tvůj nejsilnější protivník a vím, že bych tě měl udat, ale na to tě příliš miluji…“ odmlčel se. Lightovi začalo být špatně od žaludku.
„Co… co tím myslíš?“, zeptal se ho. Pocit v jeho břiše se rozrostl v nesnesitelný. Zabije ho L, nebo ho nechá nějak popravit?
„Tím myslím, že tě miluju tak moc, že chci splnit tvůj sen, Lighte. Tak pro tebe zemřu. Jen jsem chtěl jednu noc… jen jednu noc s tebou než… se to stane.“, řekl L se směsí sebevědomí a smutku v hlase.“ Lightovy oči se rozšířily.
„Ne… nedělej to, L. Nechci, abys zemřel. Taky tě miluju.“, přiznal.
„Přál jsem si tě slyšet říct, že mě miluješ, už nějakou chvíli.“, řekl L měkce. Natáhl se pro hnědovláskův polibek krásným, milujícím způsobem. Odtáhl se přesně v 23:43. Dvě minuty… „Miluju tě, Lighte.“, řekl mu L s hřejivým úsměvem. Znova ho políbil.
„Všechno nejlepší.“, zašeptal, než ho obejmul, s hlavou na jeho hrudi, a v té poloze zemřel. Light se hrozně třásl vzlyky a nepřestával tisknout L k sobě. Rozhlédl se kolem a všiml si dvou papírů na stolku. Zvedl je. Jeho srdce se tříštilo na milion kousků znova a znova, když to četl. Jedním papírem byl dopis, druhý vytržený z Death Notu.
~Dopis~
Drahý Lighte,
Pokud tohle čteš, znamená to, že jsem po smrti. Prosím, neobviňuj se kvůli tomu, protože jsem to udělal ze vší lásky k tobě, kterou jsem měl v srdci. Můžeš být potěšen, že tvá největší překážka je z cesty, nebo být zlomený. Opravdu je mi líto, pokud je to ta druhá možnost. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit, jen ti dát šanci naplnit tvůj sen.
Napsal jsem do deníku jména mých dědiců, takže tě teď nikdo nemůže zastavit. Samotný Death Note je zamčený v trezoru deset mil od Tokia. Podrobnosti k němu jsou v dopise, který jsem poslal na tvou adresu a měl by přijít na tvé narozeniny.
Miluju tě, Lighte, ať to zní divně, jak chce. Přestože jsi vlastně zločinec, něco mě k tobě pořád váže, snad tvá inteligence, nebo vzhled, nejsem si jistý. Pravděpodobně kombinace obojího. Prosím, pamatuj, že nelituju ničeho, pro noc před mou smrtí jsem zajistil, aby byla perfektní.
Miluju tě, Kiro. Staň se perfektním Bohem nového světa.
Tvůj i po smrti
L Lawliet
~Stránka z deníku ~
V 23:45 zemře L Lawliet poklidně ve spánku po a pouze při následujících okolnostech:
1. Osoba zůstává v apartmánu na večeři. Malá konverzace. Vše je perfektní.
2. L Lawliet a osoba mají společnou koupel. Perfektní teplota a L Lawliet se začne pokoušet o očištění zad, když osoba projeví zájem v L Lawlietovi.
3. Aktivity v koupelně vedou do ložnice, kde má L Lawliet s osobou sex.
4. L Lawliet poté vyzná své city, prozradí tajemství a zbytek osobě, obejme osobu přesně ve chvíli smrti.
Light obrací stránky a propadá pláči čím dál víc. L se ujistil, aby byla noc naplňující a tedy perfektní pro jeho smrt. Stránka z deníku zmizela, jakoby bránila Lightovi ukončit svůj život. Něžně se sklonil a políbil L ještě jednou na stále teplé, ale již mrtvé rty.
Tady zůstat nemůže, prostě nemůže. Schoval dopis, zavolal lékaře a policie vysvětlila, jak L zemřel. Byl tak otřesený, že ani neodpovídal na jejich otázky. Lékaři stanovili jako příčinu smrti předávkování cukrem, nebo něco takového. Řekli, že už byl nemocný a umíral.
Light jim nevěřil, protože pravda byla na, nadále neexistující, stránce deníku. Ne, L spáchal sebevraždu kvůli lásce. Všichni mu říkali, že to bude v pořádku a brzy se přes to dostane, jemu se to ale nepovedlo.
~Současnost~
‚Jak si mysleli, že to skončí? Moje láska zemřela v mých rukou a já s ním strávil jako milenec jen jednu noc. Zjistil jsem, že jsem byl milován zpátky. Dal jsem L sebe. Týden po tom, na tomto studeném, tmavém místě, to je stále stejné. Vzdal se svých snů, protože k tomu neměl nadále motivaci. Chtěl zemřít teď. Jeho smysl pro spravedlnost ho dohnal k smrti…‘
Ne, to přece nechtěl. Kdyby se teď ptal sám sebe, jestli by se vzdal života Kiry pro L, udělal by to? Ano. Mohl to udělat tu noc? Ano. Teď už opravdu neměl šanci. Týden po smrti L byl Light nalezen ve stejném pokoji. Ležel na posteli poté, co zavolal záchranku na ohlášení vlastní smrti. Na stolku vedle ležely papíry s plným přiznáním jeho zločinů, lásky k L a proč přesně zemřel. Chtěl, aby všichni věděli, že i samozvaný Bůh nového světa je smrtelný. Že i on cítil lásku i všeobjímající pocit prohry.
Kdesi v zapomnění…
Light šel proti L a usmál se. „Připraven na cestu domů?“, řekl detektiv.
„Tak, jako nikdy.“, odpověděl Light a vydali se přímo k pekelným branám spolu při nezmírající lásce.
Komentáře
Přehled komentářů
krasne a smutne zaroven,
asi najlepšia poviedka na tento par, aku som zadial čítala.
DAKUJEM
Užas
(Gabcins, 7. 4. 2015 11:52)