Milujeme lízátka
Milujeme lízátka
Ryuzaki tomu nemohl uvěřit. Matsuda mu prostě jen tak přinesl lízátka. Light o jedno téměř žebral, pravděpodobně proto, že byl donucen vynechat snídani. Neviděl v dělení se problém... až do teď.
L si vypěstoval zvyk ve sledování Lighta, ale sledovat ho při lízání lízátka začínalo být nepříjemné. Hnědovlásek lízal a sál jeho třešňové lízátko takovým způsobem, že detektiv nevěděl, jestli to dělá podvědomě, nebo jen aby ho dráždil.
„Lighte…“, jmenovaný se na něj otočil, stále s lízátkem na rtech. „Můžeš toho, prosím, nechat?“
Light si vytáhl sladkost z pusy a věnoval Ryuzakimu nevinně zmatený pohled, pak si s lízátkem dál hrál na okraji rtů.
„Proč? Omlouvám se, jestli to dělám moc pomalu, ale rychleji to nejde.“ Nad touhle větou se Ryuzakiho mysl pozastavila… „Dělám, co můžu, ale musím se ještě podívat na tyhle spisy…“
„Nemluvil jsem o případu, Lighte.“
„O čem tedy?“, bylo vše co řekl, než začal olizovat část bonbonu. To zase způsobilo, že L zalapal po dechu a málem nad sebou ztratil kontrolu. Vstal ze židle, rozkročil se nad Lightovou židlí a sebral mu tu ďábelskou třešňovou věcičku a než stačil něco udělat, slyšel Lightův hlas,
„Jestli jsi chtěl moje lízátko, stačilo se zeptat.“ Ryuzaki hleděl na hnědovláskův nevinný obličej, načež s úsměvem řekl.
„Tak si zapamatuj, že jsi sám nabízel…“
„Počkat, cože?“
Sledoval L, jak hodil jeho lízátko na podlahu, načež si sundal z krku klíče a odemkl svůj náramek pout. Začal Lighta líbat, zatímco ho pomocí řetězu poutal k židli.
„Ryuzaki, co to děláš!?“, prakticky křičel hnědovlásek, když se uvolnil z polibku, ale L neposlouchal. Vypnul Lightův notebook a začal mu svlékat kalhoty.
„Ne, Ryuzaki! Nedělej to, prosím!“
„Sám jsi nabídl, Lighte, snad jsi nezapomněl.“, řekl a vzal Lightův napůl tvrdý penis do úst. Light začal vzdychat a zároveň se vzpírat svazující oceli. Ze začátku byl v klidu, protože to vypadalo jako vtip, ale teď věděl, že to musí skončit. Rozhodně se nechtěl nechat znásilnit, a už vůbec ne od L! Pokusil se zavolat na ostatní členy vyšetřování, v naději na pomoc.
„Copak jsi zapomněl, Lighte, že už odešli?“
Teď, když to řekl, ano, zapomněl. Proč by jinak křičel na lidi, o kterých ví, že nejsou poblíž… Když má být ZNÁSILNĚN!? Nakonec došel k názoru, že je jeho osud zpečetěn. Když se trochu uklidnil, zjistil taky, že to nebude tak úplné znásilnění, neboť si docela užíval, co mu dělala detektivova ústa. Taky si všiml, že má ruce připoutány blízko k sobě a tak, kdyby se dostal ke klíči… Pro to by ale musel odvést Ryuzakiho pozornost, na což neměl moc času, protože se blížil ke svému vrcholu.
„Ryuzaki!“, vykřikl detektivovo jméno a naplnil jeho ústa poloprůhlednou a, vzhledem k jeho zdravému životnímu stylu, celkem chutnou tekutinou.
„Věděl jsem, že se ti to bude líbit.“, řekl a vstal, odhalujíc Lightovi velkou kopuli na kalhotách a nemohl udržet svůj jazyk od slov.
„Ryuzaki, to zůstaneš takhle? Mohl bych ti pomoct…“, při vyslovení druhé věty začal přemýšlet, jak se černovláskovi pomstít za to svázání.
„Dáváš mi další nabídku, Lighte?“
„Všiml jsem si, jak mě vždy sleduješ i že mě chceš. Tak proč bys promarnil příležitost? Ah, a pokud bys mě mohl odvázat, fungovalo by to ještě mnohem líp.“ Ryuzaki na to reagoval polibkem. Light ho nechal dominovat, protože vnikala šance, jak se z toho dostat, aniž by musel sám roztáhnout nohy. V minutě, kdy se pouta odemkla, položil černovláska na zem, aniž by přerušoval spojení rtů. Když se oddělili, Light zbavil Lawlietovo tělo volné bílé látky, stejně tak si svlékl svoji košili, načež začal detektivovi dělat na krku stejné pohyby jazykem, jako na lízátku. Dřív, než si všiml, leželi oba nazí na podlaze. První fáze hotová, teď ještě najít způsob, jak Ryuzakiho spoutat…
„Pokud to chceme udělat, Ryuzaki, potřebujeme něco klouzavého. Myslím, že by se dala použít čokoládová poleva, kterou sis dával před pár hodinami na dort.“
Ryuzaki se rychle vyškrábal na židli, zády Lightovi, a párkrát na ní popojel, hledajíc hnědo-červenou nádobu. Po okamžiku se vítězoslavně chopil polevy. Než si stačil všimnout, náramky cvakly na jeho zápěstích, řetěz stále omotaný kolem židle. Vzhledem k jeho poloze sezení stačilo jen trochu roztáhnout nohy a…
„Měl jsem si všimnout…“
„Měl. Opravdu jsi světový detektiv číslo jedna?“
„Tak co teď, Lighte? Chováš se velmi podezřele.“
„Nejsem Kira! A řekl jsem, že mě můžeš mít, ale nic o tom, že budu dole.“, řekl hnědovlásek s úsměvem/úšklebkem a namočil si tři prsty do čokolády. Jeden po druhém ho zasouval do detektiva. Černovlásek u toho vzdychal, jemně sténal a nedočkavě tlačil své tělo proti Lightovým prstům, aby je tak dostal hlouběji.
„Ryuzaki, chováš se jako děvka.“
„Jen už mlč a udělej to!“¨
„Ještě ne, nech mě tě připrav- “
„HNED!“
Light se vzdechnutím vytáhl z černovláska prsty a nahradil jejich místo svým, jako skála tvrdým, pohlavím. Prudce přirazil proti pandoočkovi, slyšíce jeho výkřik.
„Říkal jsem, že jsem tě měl víc připravit.“
„Jen pokračuj. A ujisti se, že si týden nesednu!“
„Když si to přeješ, Ryuu-chan.“, zašeptal mu hnědovlásek do ucha, čímž jakoby vydechl všechny své zábrany do vzduchu a nasadil rychlé tempo, narážejíc do ‚sladkého místečka‘ svého zajatce s každým přírazem. Když se L blížil své hranici, jeho svaly se stáhly a tak ještě více obepnuly Lightův penis, což bylo vnímáno velmi pozitivně a tak se, za oboustranného výkřiku, zároveň vznesli na vlnách rozkoše až k úplnému vrcholu. Když bylo po všem, Light černovláska osvobodil z pout a oba si šli po svém, jako by se nic nestalo.
DALŠÍ DEN
Všichni, kromě L a Lighta, měli na mysli otázku, ale jen Matsuda se odvážil zeptat.
„Proč je divná bílá skvrna na mojí židli? A proč Ryuzaki chodí tak zvláštně?“
Bylo velmi šokující, když se dozvěděli ‚pravdu‘.
„Takže vy dva jste měli zmrzlinovou bitvu? Snad jsi nespadl moc nešikovně, Ryuzaki…“
To bude dlouhý den…
Komentáře
Přehled komentářů
Tak táto poviedka ma dostala :D dobrý napad a k tomu som sa aj posmiala :D vážne sa podarila :D
:D
(Zero (http://www.my-spicy-world.estranky.cz/), 7. 1. 2012 1:07)